|
|
|
|
литовский словарь / įpelkėti | | įpelkė́ti (įpelkė́ja, įpelkė́jo) — заболотиться/заболачиваться spec.
склонение/спряжение словаглагол
indicative. |
---|
| present | past | past frequentative | future |
---|
1p.sg. | įpelkėju | įpelkėjau | įpelkėdavau | įpelkėsiu |
---|
2p.sg. | įpelkėji | įpelkėjai | įpelkėdavai | įpelkėsi |
---|
3p.sg. | įpelkėja | įpelkėjo | įpelkėdavo | įpelkės |
---|
1p.pl. | įpelkėjame, įpelkėjam | įpelkėjom, įpelkėjome | įpelkėdavom, įpelkėdavome | įpelkėsime, įpelkėsim |
---|
2p.pl. | įpelkėjat, įpelkėjate | įpelkėjot, įpelkėjote | įpelkėdavote, įpelkėdavot | įpelkėsit, įpelkėsite |
---|
3p.pl. | įpelkėja | įpelkėjo | įpelkėdavo | įpelkės |
---|
subjunctive. |
---|
| sg. | pl. |
---|
1p. | įpelkėčiau | įpelkėtumėm, įpelkėtume, įpelkėtumėme |
---|
2p. | įpelkėtum, įpelkėtumei | įpelkėtumėte, įpelkėtumėt |
---|
3p. | įpelkėtų | įpelkėtų |
---|
imperative. |
---|
| sg. | pl. |
---|
1p. | | įpelkėkim, įpelkėkime |
---|
2p. | įpelkėki, įpelkėk | įpelkėkite, įpelkėkit |
---|
3p. | teįpelkėjie, teįpelkėja | teįpelkėja, teįpelkėjie |
---|
|